Mëllerdall: lucemburský adršpach
Po návratu z Česka a další dovolenou jsme měli volný víkend a starší dcera nadšeně vzpomínala na dobordružné procházky v Adršpachu. Vzpomněla jsem si, že i v Lucembursku jsou turistické trasy vedoucí pískovcovými skalními útvary - tzv. Malé lucemburské Švýcarsko.
Vybrali jsme si podle mapy jednoduchou trasu vedoucí od vesničky Consdorf. Tam jsme zaparkovali a s potěšením zaznamenali, že u parkoviště je i pěkné hřiště, které jsme využili na začátku i na konci výletu. Cesta vede podél potoka Haerdbach a nejprve je trochu nudná, rovná... a to děti nebaví. Potvrdilo se nám, že děti zapomenou na to, že jsou nuceny pochodovat, když jdou zajímavým terénem. Naštěstí nás pak značení zavedlo do skal. Cestou jsme prošli dvěma uzoučkými průchody mezi skalami, kde je místy třeba nejen sundat batoh, ale i zatáhnout břicho. V jednom místě je dokonce úplná tma a člověk si buď musí svítit, nebo šmátrat. (Když jsme k němu došli, stála před průchodem osamocená turistka, která si netroufala projít, tak čekala, až přijde někdo do hloučku.) Děti byly nadšené z dobrodružství.
Na zpáteční cestu jsme se vydali trochu dřív, nabízely se nám ještě nějaké dobrodružné průlezy, výlezy a výhledy, ale nějak toho bylo už dost, tak snad se tam ještě někdy vydáme - třeba s nějakou návštěvou.
Ještě jsme se zastavili u jezírek a potoka, kde se dětem povedlo se zmáčet, a vyrazili jsme po pohodlné (a nudné:-) cestě zpět k parkovišti.
Jestli někdy zavítáte do Lucemburska, Mullerthal (Mëllerdall) doporučuji, určitě se tam dají najít i zajímavější trasy, než ta, kterou jsme s ohledem na malé děti vybrali my.
Vybrali jsme si podle mapy jednoduchou trasu vedoucí od vesničky Consdorf. Tam jsme zaparkovali a s potěšením zaznamenali, že u parkoviště je i pěkné hřiště, které jsme využili na začátku i na konci výletu. Cesta vede podél potoka Haerdbach a nejprve je trochu nudná, rovná... a to děti nebaví. Potvrdilo se nám, že děti zapomenou na to, že jsou nuceny pochodovat, když jdou zajímavým terénem. Naštěstí nás pak značení zavedlo do skal. Cestou jsme prošli dvěma uzoučkými průchody mezi skalami, kde je místy třeba nejen sundat batoh, ale i zatáhnout břicho. V jednom místě je dokonce úplná tma a člověk si buď musí svítit, nebo šmátrat. (Když jsme k němu došli, stála před průchodem osamocená turistka, která si netroufala projít, tak čekala, až přijde někdo do hloučku.) Děti byly nadšené z dobrodružství.
Na zpáteční cestu jsme se vydali trochu dřív, nabízely se nám ještě nějaké dobrodružné průlezy, výlezy a výhledy, ale nějak toho bylo už dost, tak snad se tam ještě někdy vydáme - třeba s nějakou návštěvou.
Ještě jsme se zastavili u jezírek a potoka, kde se dětem povedlo se zmáčet, a vyrazili jsme po pohodlné (a nudné:-) cestě zpět k parkovišti.
Jestli někdy zavítáte do Lucemburska, Mullerthal (Mëllerdall) doporučuji, určitě se tam dají najít i zajímavější trasy, než ta, kterou jsme s ohledem na malé děti vybrali my.
Mullerthalu jsem se dotkla jen okrajově při výletu do Larochette, ale překvapilo mě, kolik lidí z mého okolí sem jezdilo kempovat a stanovat. Škoda, že jsem to tehdy neprošla důkladněji, musí to tam být krásné. Měli jste povedený výlet!
OdpovědětVymazatAdršpach mě láká už několik let, ale když vidím záběry, jak se nedá nikde zaparkovat, asi si tam budu muset dojet vlakem :D.
OdpovědětVymazat